Je to jenom pes ...
říká leckdo s pohrdáním o tvoru tom, který je věrnost sama. A splácí se mu za ní ranami a láním, ač nejlepší to přítel mezi náma. Pes to je přec, který nám domov chrání, je dětí našich strážným andělem; on teskní, když se nemoc na nás sklání, on zmírá, když smrt nám je údělem. Nuž splaťme mu vše láskou. A když zříte do očí mu jasných, potom pochopíte, že v nich duše moudré záblesk svítí, jež s duší lidskou stejně plá a stejně cítí ...
A tohle je moje máma a ségra, jenže ...
když bylo mámě 5 let, při společné procházce s mojí sestřičkou Dorkou náhle vběhla rovnou pod kola auta. Páníček to dlouho těžce nesl, protože moje máma byla výjimečná a hlavně - byla moc krásná, že? Já vím, možná nepoznáte, která je která, tak zkuste hádat, kde je máma a kde ségra. Mají krásné zbarvení, to ano -
- no a já jsem zase po tátovi, černá s pálením, ale jsem taky moc krásná, to zas říká moje panička
Jak jsem byla poprvé venku ...
Panička se mě hýčká, nosí mě pod bundou, protože moje heboučké tlapičky ještě neokusily prostydlou dubnovou zem - tuším, že to bylo někdy v roce 1999. No jo, teď už je mi 9 let, ale to až příště. 